Popiš nám tvůj neslavný „trenkový“ odpal z Doralu.
Míček byl sice v blátě, ale cítil jsem se na to, že bych ho 5 železem mohl odpálit a povedlo se. Bohužel jsem ale neměl žádnou pláštěnku, takže volba byla jednoznačná. Při odpalu jsem měl na sobě pouze dvě věci – golfovou rukavici a boxerky. „Přesně tak, jak mě Bůh stvořil“, řekl při rozhovoru Henrik.
Máš pověst vtipálka. Je to pravda?
Myslím, že nikdy nedospěji. (smích) Jednou, když jsem hrál turnaj v Číně, zakoupil jsem speciální tužku, která „elektrizuje“ pokud s ní chcete psát. Později na hřišti jsem hráčům řekl, aby mi na list papíru napsali své e-mailové adresy.
Na amatérském turnaji týmů Eisenhower Trophy v Chile v roce 1998 jsme házeli z hotelových oken balonky naplněné vodou. Byla to obrovská zábava.
Vidím, že žiješ svůj sen.
Lidé, kteří nás sledují v televizi, vidí překrásné hřiště, obrovské trofeje a tučné šeky, ale to je pouze „vrcholek“ ledovce. Mnoho dalších hráčů však musí tvrdě dřít, aby mohli splatit své hypotéky a zajistit své rodiny. Já jsem měl pouze obrovské štěstí.
Kdy jsi se cítil nejvíce pod tlakem?
Když vidíte, jak váš caddie hledá v bagu několikátý míček na další odpal, uvědomíte si, že máte problém… (smích)
Roku 2001 v K Clubu v Irsku jsem neměl ponětí, co se to se mnou děje. Mé drivy byly nevyzpytatelné. Jedny létaly desítky metrů doprava, druhé doleva. A pak jste na Ryder Cupu a odpalujete na první jamce. Nebo první velký turnaj s Tigerem. Fyzicky cítíte, jak se třesete. Vaše ruce jsou jako želatina. Každý se dostane do téhle situace, ale někdo to zvládne lépe a někdo hůře. Jednou někdo řekl, že vyhrává pouze ten, kdo umí ovládat svou psychickou stránku. S tím naprosto souhlasím.
„Vybouchnul“ jsi někdy?
Jasně. Každý jednou vybouchnul. V prvním roce, když jsem začínal hrát na profi úrovni, na turnaji v Argentině na domovském hříšti Eduarda Romera, jsem vedl o 4 rány a 4 jamky zbývaly do konce. On vyhrál. Udělal jsem školácké chyby. Bral jsem moc dlouhá železa a přestřeloval greeny. Udělal jsem dvě bogie, zatímco on udělal dvě birdie. Tehdy jsem „vybouchnul“.
Co tě motivuje?
Můj sen není být světovou „jedničkou“, ale hrát na Ryder Cupu a vyhrávat majory. Jeden z mých snů si mohu „odškrtnout“. Kdybych teď přestal, byl bych spokojen se svojí kariérou, ale věřím, že jsem schopen ještě vyhrát některé majory. Není to tak, že byste vyhrával mnohokrát za sezónu. Dvě vítězství jsou velké štěstí. Přitom jste ale vždy jen týden od vítězství a to vás žene dál.
Myslíš, že vyhraješ některý major v příštích pěti letech?
Jestli některý nevyhraju? To opravdu nevím. Pěvně věřím že ano! Je mi třiatřicet let a doufám, že následujících pět let bude nejlepším obdobím mé kariéry. Ale ano, pokud vyhraji některý major, nejspíše to bude v tomto období.
Myslíš, že moderní technologie utlačují golf špatným směrem?
Položme si otázku. Trefujeme více greenů než hráči před 50 lety? Myslím, že ne. V dnešní době i ti nejlepší hráči minou čtyři až pět greenů za kolo a nezáleží na tom, jaké vybavení používají. Nemyslím ani, že zkušenosti hráčů se o tolik zlepšili. Hřiště sice mohou být těžší a těžší, greeny ohraničené složitými bunkry a vodními plochami, fairwaye užší, nejsem však příznivcem těchto „monstrózních“ hřišť. Nejsou také krásné tří-pary hrané železy?
Co by si na sobě změnil?
Moje sebedisciplína by mohla být o stupínek lepší. Pokud je ale potřeba něco udělat, udělám to. Mohl bych ale na sobě tvrději pracovat.
Co je tvé životní motto?
Poctivost a úcta. Ale jestli podle nich žiju? Pravděpodobně ne.
Buďte první - přidejte komentář.